Baterky, přesněji řečeno baterie elektrických článků udělaly veliký pokrok. Když budeme mluvit o těch „znovunabíjecích“, tak se od olověných akumulátorů pokračovalo řadou dalších elektrických článků, přes diskutabilní a k životnímu prostředí nepříliš přátelsky laděné nikl-kadmiové až k dosud nejmodernějším nikl-metalhydridovým, lithium-ionovým a lithium-železofosfátovým (Li-Fe-Po), které umějí vyhovět poměrně široké škále aplikací, ale vyžadují dobře navrženou elektroniku hlídající nabíjení a vybíjení článků - balancery. Už nejsou tak náchylné poruchám z důvodů mechanického namáhání otřesy a vibracemi a mají velmi dobrý poměr hmotnosti vzhledem k uskladněné energii, takže není se co divit, že si našly cestu k mobilnímu využití v elektrokolech, elektroskůtrech i elektromobilech, ale i v tom stabilním, třeba při ostrovním provozu fotovoltaických, větrných a jiných nestálých zdrojů energie, jsou velmi dobré. Jejich počet nabíjecích a vybíjecích cyklů je závislý na způsobu jejich používání, lépe řečeno na tom jestli uživatel „ždíme“ energii z článků v každém cyklu až do dna anebo se chová rozumněji a nevybíjí je až „do mrtě“. A tak se životnost baterií garantovaná výrobcem článků na 8000 cyklů může při nastavení balancerů na rozumnou úroveň vybíjení dostat až někam k 13 000 či třeba až 16 000 cyklům, což znamená, že baterie takových článků mohou úspěšně fungovat dlouhé roky a pokud některý článek nevydrží to, co ostatní, dá se vyměnit a baterie funguje dál.
Mezi velkou vymoženost moderních typů článků patří rychlonabíjení, kdy je možno dosáhnout nabití na 80 % za nějakých 15 – 17 minut. To je výhodné například u elektromobilů, kde si na „čerpačce“, či lépe řečeno nabíjecí stanici dáte kávu a pokud ji pijete tak, abyste si neopařili ústa, když ji dopijete, můžete jet dál. To ale vyžaduje velmi přesně a velmi rychle pracující elektronické zařízení, pro nějž se vžila anglická zkratka BMS, které rychlonabíjení ohlídá.
(Zdroj Energie 21)