Hybridní energetika, jak už sám název napovídá, předpokládá provoz na elektrickou energii z minimálně dvou různých zdrojů. Většinou se kombinuje "vlastní" zpravidla na místě vyrobená elektrická energie, ať už elektrárny fotovoltaické, větrné, nebo malé vodní, s elektřinou "nakupovanou" a přiváděnou do objektu ze sítě. Aby byla efektivnost takové malé domácí hybridní energetiky co nejvyšší, je potřeba, aby podíl nakupované energie v celém "energetickém mixu" byl co nejnižší a procento přebytečné energie prodávané distribuční společnosti co nejvyšší. Jak toho dosáhnout?
Maximalizace výroby pomocí co možná největšího zdroje (elektrárny) je první věcí, která každého napadne při úvahách o efektivitě hybridního (možná by se dalo říci "poloostrovního") fungování zásobení nějakého objektu elektrickou energií. Tato úvaha je správná, ale jako každá maximalizace dříve nebo později narazí na své meze - finanční, nebo technické. Pokud vyřešíte ty finanční, tak ty technické vás doženou vždycky. Jsou prostě dané a nedá se s nimi hnout stejně, jako neporučíte větru dešti, čímž padá další pilíř maximalizace výroby. Neporučíte Slunci, aby víc svítilo, ani větru aby více dul, ani dešti, aby pořád pršelo a průtok Vaší malou vodní elektrárnou byl pořád na maximu. Takže by se dalo shrnout, že maximalizace zdroje je možná, ale má svá omezení, takže by možná bylo vhodnější hovořit spíše o optimalizaci.
O tom jak je hybridní saturování spotřeby objektu (typicky domácnosti) efektivní, rozhoduje poměr množství nakupované a prodávané elektřiny násobený její cenou, neboli jinak řečeno co nejvíce a nejdráže prodávat a co nejméně a nejlevněji nakupovat. Pokud se ovšem na tohle "moudro" podíváme trochu podrobněji, zjistíme, že s cenami, toho příliš neprovedeme, takže nám nakonec zbyde jen ten poměr výroby a spotřeby. Zde je třeba poznamenat, že každá výroba elektřiny z obnovitelného zdroje má jiný průběh v čase a zde je na tom, co čert nechtěl, právě energie vyrobená v nejběžnějších "domácích" elektrárnách složených z fotovoltaických panelů. Největší nesoulad mezi výrobou a spotřebou je u fotovoltaických elektráren.
Největší výroba probíhá přes den, když sluníčko krásně svítí, ale v tuto dobu zpravidla veškerou spotřebu většiny domácností reprezentuje jen občasné sepnutí motoru pohánějícího kompresor chladničky za doprovodu stálého odběru "standby" televizoru, Hi-Fi věže či digitálního radiobudíku na nočním stolku mrkajícího svými led diodami číslice na displeji. Situace se změní k večeru, kdy výroba FVE pomalu ustává, ale spotřeba domácnosti jde nahoru. Děti se vrátily ze školy a zaply počítač, hlava rodiny usedla k televizi a udržovatelka tepla rodinného krbu zapla sporák a chystá večeři a po ní zbyde ještě trochu času třeba na žehlení, no a pak zbývá horká koupel, co taky nějakou energii spolkne, ale to už dávno slunce nesvítí. Co s tím?
energii, kde to jen lze. Akumulovat energii lze nejen v její elektrické podobě. Dá se akumulovat třeba i v obyčejném bojleru, ale ještě lépe a efektivněji se dá do teplé vody energie převést pomocí tepelného čerpadla, které může sloužit nejen k ohřevu teplé užitkové vody ale i k vytápění. Problém je, že pokud se elektrická energie uloží do teplé vody, tak se s ní sice můžete umýt, nebo vykoupat, ale už si s ní ani ty mokré vlasy po koupeli nevyfénujete. Pro další akumulaci elektrické energie rozhodující o efektivnosti hybridní energetiky nezbývá nic jiného než použít battery box. Battery box (Battery pack) v kombinaci s hybridním střídačem se postará o to, aby přebytek energie z doby výrobní špičky, kdy spotřeba v domě je malá, byl uchován a využit v období zvýšené spotřeby. Jeho velikost by měla být dimenzována tak, aby pokryla běžnou denní spotřebu v domě po dobu, kdy Slunce nesvítí. Pokud je spotřeba vyšší, elektronika přepne a domácnost běží na elektrickou energii za sítě, tak jako každá jiná.
